Best Film Fest odhalil provokativní svět Egona Schieleho

Na konci roku vybrané pražské kinosály tradičně lákají na Best Film Fest, přehlídku nejúspěšnějších filmů uplynulé sezony. Několik dní v prosinci si tak filmový labužník užije kvalitní film za pár korun. Příjemným bonusem je artově rodinné prostředí malých kin, na hony vzdálené odosobněným multiplexům.

Ve funkcionalistické budově bývalého bankovního domu Atlas bylo možné zhlédnout příběh o životě a múzách rakouského malíře a kreslíře Egona Schieleho. Snímek o provokativním expresionistickém umělci, jehož dílo bylo doceněno až dlouhá desetiletí po jeho smrti, je křehkou a velmi povedenou výpovědí o umělecké fascinaci ženským tělem, malířově sobectví a horečnaté tvůrčí posedlosti. Podtitul filmu Smrt a dívka odkazuje na slavný Schieleho obraz, navíc napovídá hlavní motivy celého příběhu. V pohnuté době se krásné ženy a smrt potkávají až příliš často.

Erotika jako poznávací znamení

Režisér Dieter Berner vystihuje náladu a myšlení lidí žijících v rakouské monarchii na počátku dvacátého století, vykresluje dobu, kdy musel umělecký kvas ustoupit vážnějším záležitostem, veletočům na evropské politické scéně, první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska. Představitel hlavní postavy Noah Saavedra šikovně kombinuje křehkou posedlost a mladickou naivitu, navíc je reálné předloze opravdu podobný.

Hlavním objektem malířova díla i života jsou krásné a mladé ženy, je fascinován secesí a tvorbou svého krajana Gustava Klimta (ve snímku Cornelius Obonya). Nasává život plnými doušky, hledá svoji vlastní uměleckou cestu, tu brzy nachází ve výrazových prostředcích expresionismu. Neustále ho překvapuje nahé lidské tělo, odvážné akty začínají být poznávacím znamením Schieleho tvorby.

Spolu s umělcem procházíme dobou, kdy končila jedna velká dějinná éra, objevujeme čas, kdy se v kultuře a ve výtvarném umění začaly bouřlivě prosazovat zcela nové směry. Návštěvníci galerií byli poprvé vystaveni troufalé tvorbě expresionistů a kubistů, objevují se i první abstraktní díla. A do veřejného prostoru, díky tvůrcům jako byl Schiele, vstoupila erotika.

Umělcovy múzy

První inspirací je mu jeho vlastní sestra Gerti (Maresi Riegner), poté černá perla Moa Mandu (Larisa Breidbach) z vídeňského Prátru. Na čas odjíždí tvořit do Českého Krumlova, rodného města jeho matky. Tam se nechává unést pohádkovou krásou českého města, zde vznikají proslulé malby střech krumlovských domů, či zásadní obraz Mrtvé město. Schiele je nakonec donucen Krumlov opustit, místní občané s nahými ženami a často i dětmi v erotických pozicích silně nesouhlasí. Pro nevázaný způsob života je zatčen, čelí obvinění ze sexuálního zneužití nezletilé dívky a soudce spálí pro výstrahu jeho kresbu.

Schieleho radikální malby sice pohoršovaly vídeňskou společnost, ale podobně odvážní umělci cítili jeho výjimečnost. Egon Schiele šel za hranu vlastní bolesti, věřil ve svoji tvorbu, většího uznání se ale za svého života bohužel nedočkal. Zemřel až příliš brzy, v dvaceti osmi letech na španělskou chřipku.

Pro film o výtvarníkovi jsou zásadní barvy, ani zde tomu není jinak. Tlumené světlo celého snímku kontrastuje s výrazně modrýma očima osudové múzy Wally Neuzil (Valerie Pachner), krumlovské střechy nabízejí pohled na tisíce okrových odstínů.

Snímek je citlivým zpracováním umělcova života, režisér poutavě vypráví příběhy vzniku zásadních obrazů Schieleho tvorby, bez zbytečně doslovného vysvětlování předkládá hořkosladký příběh jeho života. Film je navíc, vzhledem k umělcově pověsti a doporučené přístupnosti od patnácti let, až překvapivě cudný.

Zimní Best Film Fest v pražských kinech Evald, Atlas, Lucerna a Mat uvedl ty největší filmové trháky roku 2016, kromě zmíněného životopisného snímku také úspěšné sci-fi Příchozí, mysteriózní Dívku ve vlaku, komedii Dítě Bridget Jonesové a z českých například Teorii tygra.

Karolínka | Sdílet