Česká republika je opět rájem filmařů

Již od roku 2004 láká Česká filmová komise (Czech Film Commission) do naší země zahraniční filmaře, funguje jako spojka mezi jednotlivými produkčními týmy a místními úřady. Doporučuje vhodné lokace, pomáhá lépe se zorientovat v podmínkách natáčení a legislativě, vysvětluje systém filmových pobídek. V současné době podporuje čilé otevírání regionálních filmových kanceláří po celé republice a prezentuje český filmový průmysl v prestižním magazínu Variety nebo na filmových festivalech od Cannes až po Los Angeles. Od roku 2017 se stane novým oddělením Státního fondu kinematografie.

Česká republika se ještě začátkem tohoto tisíciletí řadila mezi světovou špičku, v podstatě figurovala v top desítce filmových destinací světa. „To mě vždy fascinovalo, protože o jakém jiném českém hospodářském odvětví můžete toto říct? Bohužel to u nás ale ještě v roce 2004 nikoho moc nezajímalo a to, že se tady natáčí, se bralo jako samozřejmost. Skvělých možností filmového průmyslu si na rozdíl od naší vlády všimly sousední země a začaly zavádět pobídky, první bylo Maďarsko. Investoři tam začali rovnou stavět i ateliéry a dnes jich mají v pěti studiích ke třiceti a více než zdatně nám konkurují,“ popisuje situaci Ludmila Claussová, vedoucí České filmové komise.

Ještě zhruba před dvaceti lety byl Barrandov v našem regionu jedinečný a objem zahraniční produkce činil například v roce 2003 přes pět miliard korun. Poté, co začaly okolní země zavádět pobídky, toto číslo prudce klesalo. V roce 2008 tu zahraniční produkce utratily už jen pouhých sedm set pět miliónů. Lidé se propouštěli, nenakupovala se nová technologie.

Pobídky jsou pro české i zahraniční projekty

Filmové pobídky se nakonec i u nás podařilo prosadit, jako vládní program byly spuštěny v roce 2010. Zákon o audiovizi vešel v platnost roku 2012 a od roku 2013 přešly pobídky pod správu nově založeného Státního fondu kinematografie. Celý systém funguje tak, že si filmaři zažádají o registraci do pobídkového systému, a pokud splní všechny podmínky, vrátí se jim zpětně dvacet procent nákladů utracených v České republice. Pobídky se vztahují jak na zahraniční tak i české produkce. „Je dobré si uvědomit, do jakých částek může útrata filmařů stoupat, kolik místních lidí zaměstnají,“ doplňuje Ludmila Claussová.

Pobídky zdárně fungují a splnily svůj účel – vrátit Českou republiku zpět na mapu světové filmové produkce. V současnosti se tu roční útrata zahraničních filmařů pohybuje kolem čtyř miliard korun. „Zájem o Českou republiku je tedy opět velký a práce je tolik, že na některých pozicích ve štábu dokonce chybějí lidi, také ateliérů teď není dost. Na druhou stranu je Česká republika nepřekonatelná především pro historické látky, jsou tu úžasné lokace, Češi jsou přeborníci v řemeslných činnostech. Umíme nádherné kostýmy, skvělá je stavba dekorací, máme vynikající kaskadéry, kameramany, osvětlovače, zvukaře,“ doplňuje Ludmila Claussová.

Filmaři si zvykli oslovovat regionální filmové kanceláře

Poměrně novým trendem, který přispívá k rozvoji audiovizuální produkce i v regionech mimo Prahu, je vznik regionálních filmových kanceláří. Většinou to je například v rámci oddělení pro cestovní ruch krajských úřadů, někde fungují pod turistickým informačním centrem nebo destinační agenturou. Znají dobře svůj region, filmařům poskytnou informace, kontakty, otevřou dveře na úřady a i jinak se natáčení v místě snaží usnadňovat. „Momentálně Czech Film Commission spolupracuje s osmi kancelářemi, u jejichž zrodu v uplynulých pěti letech stála. Devátá právě vzniká v Brně. A těší nás, že si čeští filmaři zvykli je oslovovat, když potřebují tipy na zajímavé lokace nebo propojení na úřady či místní dodavatele,“ uvádí Ludmila Claussová. Regionální filmové kanceláře dnes fungují v Karlovarském, Pardubickém a Královehradeckém, Moravskoslezském, Ústeckém a Zlínském kraji. Dále pak v Jeseníkách, Liberci a na Vysočině.

Filmař většinou nehledá konkrétní místo, ale konkrétní motivy. Zástupce filmové kanceláře, který dobře zná svůj region, mu může odpovídající lokace doporučit. Mimo Prahu jsou oblíbené hrady a zámky různých stylů, historická města, takže se v regionech odehrávají hlavně natáčení dobových látek. Krásy naší země a zkušenost českých štábů si zamilovaly třeba severské produkce, Dánové tu točili nákladný epos o válce s Pruskem 1864 nebo film Tordenskiold v koprodukci se Švédy a Nory. Tyto snímky využívaly naše hrady a zámky jako Kroměříž, Ploskovice, Kačina, Křivoklát, Kost, Lednice nebo Český Krumlov.

Rok 2016 byl ve znamení tří velkých zahraničních seriálů – točil se tu Génius, Britannia a Knightfall. Působily zde i německé televizní produkce, v uplynulém roce se tu například pracovalo na dvou filmech o Martinu Lutherovi. Česká republika zaujala dokonce filmaře ze vzdálené Indie, vznikal zde bollywoodský film The Ring s hvězdou Shah Rukh Khanem, anebo z Hong Kongu - film The Adventurers s Jeanem Reno. V roce 2017 v naší zemi zakotví další velké zahraniční týmy, natáčení britsko-amerického snímku The Aftermath je momentálně v plném proudu.

Karolínka | Sdílet