Nejlepší horory nového tisíciletí
Od tajemných duchařin po brutální masakry a zástupy nemrtvých, šestnáct let nového tisíciletí nabídlo více než ďábelské pokoukání. Zavzpomínejte s námi na hororové lahůdky, při kterých se i dnes ježí vlasy na hlavě. A pozor, po letech se na plátna kin vrací mstivá Samara.
Samozvaní proroci se na konci devadesátých let předháněli v předpovědích o nacházejícím konci světa, s blížícím se miléniem se katastrofické scénáře hodily do krámu i filmařům (Drtivý dopad, 1998), do módy přichází found footage (Záhada Blair Witch, 1999). Smrt jako děsivá entita se představuje od roku 2000 v Nezvratném osudu, v prvním díle rozdává letenky na věčnost havárie letadla, parta teenagerů díky hrozivé vizi jednoho z nich unikne strašlivému konci. Alespoň na chvíli. Smrt si je ale všechny postupně najde. Příběh kontrastuje s klasickými Hitchcockovými hrdiny, které konec života překvapí nečekaně a ze zálohy. Klidně ve sprše.
Hledání globálního zla
Přelomovým datem se stalo 11. září 2001, kdy se globálně změnilo vnímání zla. Některé děsivé či akční snímky tak na podzim roku 2001 skončily v propadlišti dějin, u jiných se posunulo datum premiéry (Protiúder, 2002 nebo Země mrtvých, 2005). V pohnutém prvním roce nového tisíciletí sklidil úspěch duchařský příběh Ti Druzí s Nicole Kidman v hlavní roli, Antony Hopkins ve filmu Hannibal navázal na Mlčení jehňátek. Stříbrná plátna přála spíše říši pohádek, fantazii a romantickým příběhům (Harry Potter, Pán prstenů nebo Deník Bridget Jonesové). Od roku 2002 je znát jistá regenerace hororového žánru, americký režisér Gore Verbinski přichází s remakem původně japonského psychologického hororu Kruh, vycházející ze stejnojmenné knižní předlohy.
Roky po začátku nového milénia ovlivnily události v Iráku a Afganistánu, televize nás zásobila aktuálním zpravodajstvím z vojenských operací. Možná to je jeden z důvodů proč postava moderního vojáka proniká do masové kultury i filmových nočních můr.
Zde stojí za zmínku snímek Psí vojáci z roku 2002. Na skotské vrchovině se cvičení vojáků mění v boj o život, proti zabijáckým vlkodlakům je armáda zcela bezzubá. A to doslova.
Ve stejném roce má premiéru Mrtvá hlídka rozehrávající drsný příběh z blátivé pustiny zákopů první světové války, jedná se v podstatě o jeden z mála válečných hororových filmů. O pár dní později přichází do kin nízkorozpočtový film 28 dní poté. Koktejl režisérského talentu Dannyho Boylea, povedený scénář Alexe Garlanda a skvělá kamera přináší vskutku strhující vhled do postapokalyptického světa plného lidí nakažených neznámým virem. Na začátku filmu nás záběry ze zpravodajských kanálů celého světa nenechají na pochybách, že svět je ve své posední křeči. Film se natáčel v roce 2001 ještě před 11. zářím, filmová představa uzavřených ulic tak nezvykle předpověděla situaci v New Yorku o pár měsíců později. Současné hrozby globálních virů v podobě nákazy SARS či chřipkové epidemie jsou v Boylově snímku zobrazeny jako jeden univerzální vir, který z lidí dokáže udělat podivná monstra trhavých pohybů toužících po krvi.
Masakry i duchové jako vděčná témata
Králem hororu je bez debaty Stephen King, jeho knižní předlohy se i po roce 2000 dočkaly filmových zpracování. V roce přišla 2003 Pavučina snů, rok 2004 přinesl Tajemné Okno s Johnnym Deppem a o tři roky později nás vyděsil pobyt v Pokoji 1408. V kinech byla také oblíbena „domácí kamera“, tentokrát se vydala po stopách duchů v Paranormal Activity.
Samostatnou kapitolou jsou gore horory, jinými slovy děsivé snímky vystavěné doslova jenom na nechutném mučení. Mezi léty 2004 a 2005 vznikly filmy pro silné povahy, jako například pětidílná série Saw. Že k vyvolání kontroverze a protestů veřejnosti stačí obyčejný plakát, dokazuje zákaz příliš surového reklamního poutače k rusko-americkému snímku Captivity. Divák má ale utrpení druhých zřejmě rád, nemluvíme zde totiž o podpultovém zboží, úspěch gore hororů potvrdily jejich oslnivé tržby. Snímek Hostel (natáčený mimochodem z velké části právě u nás) vydělal v kinech přes osmdesát milionů dolarů, jenom první díl Saw dokonce přes sto milionů dolarů (Zdroj: Box Office Mojo).
I klasické duchařské příběhy ze staré dobré Anglie se stále těší slušné pozornosti. V roce 2012 nám mrazení v zádech přivodila Žena v černém s čerstvě dospělým Danielem Radcliffem v hlavní roli. Paranormální jevy si zas mohl divák užít u snímku V zajetí démonů z roku 2013.
I Češi se chtějí bát
Ani Češi však nechtějí zůstat v hororovém žánru pozadu, found footage o ukrajinském kanibalovi Ghoul uvedl do kin v únoru 2015 režisér a bývalý kaskadér Petr Jákl mladší. Jak ho napadlo natočit snímek o ukrajinském kanibalovi, mi prozradil po slavnostní premiéře před dvěma lety: „O Čikatilovi jsem věděl už dávno, o kanibalech, sériových vrazích jsem sledoval dokumenty a jeho příběh tak ke mně postupem času přišel sám. Když jsem jel na Ukrajinu a bavil se s místními lidmi – samozřejmě všichni Čikatila znali – začínalo mě to zajímat čím dál tím víc. Jeli jsme do zapadlých ukrajinských vesnic a pomalu mapovali, jaké by to bylo v takovém prostředí natočit film. V místních lidech je silně zakořeněné náboženství, věří na vědmy, nadpřirozené síly a spojení s příběhem kanibala a sériového vraha Čikatila bylo zajímavým nápadem.“
V únoru přijdou Kruhy (foto: CinemArt)
Nejdřív se podíváš. Potom zemřeš. Už zase?
Rok 2017 rovněž slibuje pekelné lahůdky. Brzy zamíří do českých kin Kruhy, navazují na notoricky známý psychologický horor Kruh. Příběh se odehrává třináct let po událostech kolem tajemné antihrdinky Samary, která se mstila za život naplněný bolestí. Tentokrát se ovšem z videokazety přesune do online světa. Strašlivou Samařinu kletbu si český divák užije od 2. února 2017.
