Snímek Na krátko je o hledání štěstí v panelovém světě
Děti, které předčasně dospěly a rodiče, kteří lžou jim i sami sobě. Matka malého Jakuba si vymyslela pohádku o tatínkovi, který brázdí moře na zaoceánské lodi. Jeho otec na něj ve skutečnosti celý život kašlal a rozhodně není tím vysněným kapitánem. Snímek podle povídky Petry Soukupové natočil mladý režisér Jan Šmíd, v hlavních rolích se objeví Petra Špalková a Martin Finger.
V roce 2009 vyšel spisovatelce Petře Soukupové povídkový triptych Zmizet se stejnojmenným příběhem Zmizet a povídkami Na krátko a Věneček. Následující rok byla kniha oceněna Magnesií Literou a stala se rovněž bestsellerem. „Prozaickou tvorbu Petry Soukupové jsem sledoval od jejích začátků a dlouho bylo mým snem natočit film podle její předlohy. Obzvláště Zmizet mi utkvělo v paměti pro svou syrovou a zároveň křehkou atmosféru. V mé tvorbě bylo myslím na čase posunout se k dospělejším tématům, i když paradoxně Na krátko je vyprávěno z pohledu jedenáctiletého kluka,“ dodává režisér filmu Jan Šmíd.
Příběh se odehrává v zimním bezčasí mezi neutěšenými paneláky. „V knize ani ve scénáři nebylo vytyčeno konkrétní místo děje a já jsem nechtěl, aby šlo o jedno konkrétní město. Proto prostor našeho filmu vznikl kombinací měst Děčína, Ústí nad Labem, Neratovic a Kralup nad Vltavou. Všechna ta místa ale spojuje určitá vykořeněnost a diskontinuita. Paneláky jsou na sebe nalepeny bez nějakého vnějšího řádu, estetika veřejného prostoru je nulová a mezitím tím vším žijí naše postavy, které se každodenně snaží nalézt své štěstí,“ doplňuje Šmíd.
Autorka knihy i scénáře Petra Soukupová vypráví příběh očima malého chlapce: „Dětský pohled hodně baví. Líbí se mi, že děti vidí dospělý svět s nějakým omezením, protože prostě ještě všemu nemůžou rozumět a vlastně je to třeba ani nezajímá.“
Pro jedenáctiletého Jindřicha Skokana je role malého Jakuba první filmovou zkušeností, líbilo se mu mít ve filmové roli psa, facky od filmové matky Petry Špalkové už o poznání méně: „Bavilo mě točit scény, kde má Jakub psa. Jmenoval se Dingo, ale ve filmu měl jméno Kojot. Tak se občas někdo spletl a stejně mu řekl jeho reálným jménem Dingo. Byl to takový kříženec, moc poslušný. Jedna ze scén, na kterou nejraději vzpomínám je, když jsem vyšel ze svého pokoje a Dingo ke mně přiběhne a já si s ním hraju. Mít psa je vlastně asi jediná věc, kterou Jakubovi z jeho života závidím.
Která scéna mi naopak vůbec nešla, tak to je ta, jak utíkám před svou matkou – Petrou Špalkovou. Dohoní mě na schodech a zfackuje mě. To jsme opakovali tolikrát, že už jsem to přestal počítat. Vlastně nešlo ani o to fackování, ale nějak mi nešel ten útěk. Pořád to nebylo ono. Když jsem pak viděl výsledek, jsem rád, že pan režisér byl tak náročný, protože scéna se mi moc líbí a vypadá opravdu dobře.“
Snímek Na krátko přijde do českých kin 24. května 2018