Jan Palach: Sedláčkův příběh o věcném a pravdivém mladíkovi uspěje i ve školách

Student Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na protest proti sovětské okupaci a smutně lhostejné reakci občanů, která po vpádu vojsk Varšavské smlouvy následovala. Velký čin drobného a citlivého člověka šokoval celé Československo. O smyslu dobrovolné ztráty lidského života se sice dá pochybovat, ale přesto je jasné, že bude v naší společnosti jméno Jana Palacha navždy rezonovat.

Životní příběh mladíka ze Všetat natočil podle scénáře Evy Kantůrkové režisér Robert Sedláček. Hlavní role se ujal herec z kladenského divadla Viktor Zavadil, v roli jeho nejlepšího přítele se představil Karel Jirák z pražského divadla Na Fidlovačce. Příběh je vyprávěn učebnicově, bez kliček, časových skoků nebo zbytečných, často rádoby uměleckých pokusů. Film by se proto mohl klidně promítat v rámci školní výuky na vyšším stupni základních škol nebo na školách středních.

Snímek zachycuje život studenta Jana Palacha na základě dostupných faktických pramenů a zároveň se snaží zahlédnout jeho myšlenky a pochopit jeho uvažování. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a často jenom mlčí. Pražské jaro je násilně přerušeno, od podzimu 1968 se mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, něco se děje i s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí. Režisér dodává: „Chci vyprávět tragický příběh Jana Palacha, který není dětsky naivním bojem proti totalitě, ale extrémním příkladem toho, kam až všudypřítomná konformita a přizpůsobivost dohnaná do krajnosti může zavést citlivého jedince.“ Pro tvorbu režiséra Sedláčka tolik typické dlouhé záběry zdůrazňují eskalaci příčin jeho smutného činu.

Divák zjišťuje, že Jan neměl mnoho přátel, role jediného kamaráda ze školy, kterému poslal Jan v onen osudný den lístek podepsaný „Tvůj Hus“, se ujal Karel Jirák. Ten ke své postavě přistoupil velmi zodpovědně: „Do role jsem se fakt ponořil. Když si představíš, kolikrát v životě se Ti poštěstí zahrát si reálnou postavu, možná tak dvakrát, třikrát za život. Ale hrát člověka, který ještě žije, to už se mi asi nepovede. Cítím velkou zodpovědnost vůči té skutečné osobě. Recenze na film jsou zatím veskrze pozitivní, velmi mě potěšila kladná reakce mého kamaráda a hereckého kolegy Honzy Komínka. A jak nahlížím tehdejší dobu? Hodně lidí z naší rodiny bylo zavřených, přišli jsme o majetky, dost toho vím z babiččina vyprávění. Ve filmu jsou silné momenty, například když si obyčejní lidé lehají pod tanky, mrazivý byl chorál v kostele nebo Karel Kryl zpívající na fakultě. Na filmu mě baví jednotlivé detaily, Robert Sedláček vycházel ze skutečných výpovědí jednotlivých reálných postav.“

Viktor Zavadil je v hlavní roli jako křehký a přemýšlivý student s tmavýma a hlubokýma očima uvěřitelný. Jan Palach je jeho první filmovou rolí: „Snažil jsem se legendu Jana Palacha polidštit. Přenést jej na chvíli ze stránek učebnic zpět do kůže dvacetiletého mladíka, člověka jen o pár let mladšího, než jsem já sám. Vzpomenout si, jak já jsem na tom v jeho letech byl. Připomenout si svoje konkrétní myšlenky v určitých situacích, pokusit se odhadnout nebo nalézt jeho. Ale taky popřemýšlet, který z mých přátel a známých (aniž bych jim to samozřejmě přál), by třeba dnes nebo v té době byl vzhledem ke své povaze schopen takového činu. Tedy vnímat na chvíli Jana Palacha jako kluka se všemi obyčejnými radostmi a trápeními, jehož poté okolnosti a doba donutili ze své obyčejné dráhy uhnout."

"Návštěva archivu Univerzity Karlovy pro mě byla nesmírně zajímavá, nachází se tam část Palachovy pozůstalosti včetně osobní korespondence, fotografií a dalších věcí z té doby. Tohle všechno daleko víc rozproudí fantazii. Například v tašce, která byla nalezena po činu na Václavském náměstí, byly dva stejné hřebeny. Proč byly dva? Bezvýznamná náhoda nebo pozůstatek nervozity ráno před činem?“

Jan Palach se natáčel v Praze u filozofické fakulty, v pražské vozovně Střešovice, v Pardubicích vznikala část záběrů z Václavského náměstí a pobyt v Kazachstánu se rodil v Milovicích.

Snímek je v kinech od 21. srpna 2018

Karolínka | Sdílet