Film Masaryk je hlavně o Mnichovu, syn prvního prezidenta stojí v pozadí
Jan Masaryk byl diplomat, hudebník, syn velkého otce a především člověk. V novém snímku Julia Ševčíka je patrná snaha zachytit jeho osobnost ze všech úhlů, hlubší poznání duše československého politika však ustupuje před mnichovskou tragédií a březnovou okupací. Bolestným obdobím našeho národa provází diváka diplomat, který vlastně chtěl být úplně někým jiným, ale doba a odkaz slavného jména rozhodly za něj.
Režisér se snaží ve sto šesti minutách ukázat, co všechno se naučil při studiích režie v New Yorku a na pražské FAMU. Je zde kladen velký důraz na výtvarnou stránku, dramatické dialogy doprovází záběry na zpěněné koňské chřípí a zpocené plece, vypjaté situace zrcadlí mořské vlny omývající americké břehy. V první části filmu si pár diplomatů užívá krvavý boxerský souboj, následuje záběr na šťavnatý steak na Masarykově talíři. Přílišná snaha o umělecký dojem tu zavání kýčem.
Silnou stránkou filmu jsou dialogy, dlouhé diskuze a hry se slovy, tolik podstatné pro svět diplomacie. Dech berou působivé scény mobilizace československé armády v září 1938. Filmový Jan Masaryk proplouvá s noblesou i bolestí štvaného zvířete, ve znechuceném údivu stojí nad lhostejností evropských velmoci, které jsou ochotné v rámci zachování evidentně dočasného míru obětovat Československo. Jeho charismatická přímost a schizofrenní náladovost kontrastuje s vypočítavostí Francouzů a chladným postojem Angličanů.
Srdečný státník rozkolísaný dobou a rodinným odkazem
Titulní role muže, který vedle diplomatické kariéry stihnul alkohol, drogy a milenky, se zhostil Karel Roden. Jan Masaryk patřil ke zlaté mládeži, užívání kokainu je pravděpodobné. Filmové závěje luxusní drogy pod diplomatovým nosem vyvolávají pochybnosti, po jeho tragické smrti se, vyjma léků, žádný kokain v pracovně v Černínském paláci nenalezl.
Karel Roden a Julius Ševčík (foto: Bioscop)
Výkonu Karla Rodena nelze nic vytknout, mnohokrát osvědčený herec, držitel Českého lva, je sázkou na jistotu. Navíc už má s rodinou Masaryků své zkušenosti, ve dvoudílném snímku o hilsneriádě Zločin v Polné ho potkáme jako samotného Tomáše Garrigue Masaryka. Roden přiznal, že mu je Jan Masaryk osobnostně bližší, podle něj by Janovi film se scénami z intimního soukromí určitě nevadil.
Karel Roden a Eva Herzigová (foto: Bioscop)
Nevidíme zkostnatělého státníka, protože takový prostě nebyl. Potkáváme muže divokého a srdečného, který měl v mládí problém se studiem i autoritami, rodina si s ním nevěděla rady a tak, nezvykle na tehdejší dobu, ho poslala do Ameriky, aby si v širém světě poradil. Budoucí státník se ve velké zemi za mořem naučil jazyky a poznal limity svojí psychiky, bohužel také nahlédl do temné propasti rodinného prokletí v podobě duševní choroby, kterou zdědil po své matce a byl tak na nějaký čas hospitalizován v psychiatrické klinice Vineland.
Časové skoky a zbytečný zmatek v ději
Tento ústav hraje svou podstatnou roli rovněž ve filmu, i když je to evidentně odklon od reálných událostí. Režisér posílá Jana Masaryka do kliniky v období po podpisu mnichovské dohody, tam na dálku prožívá březnovou okupaci. Tato část filmu je velice zmatečná, časové skoky mezi pobytem na klinice a v londýnském úřadu jsou nepřehledné a režisér opět popouští uzdu fantazii. Autoritu nedávno zemřelého otce zde obrazně přebírá homosexuální německý lékař Stein (Hanns Zichler), který Jana v Americe léčí a má zásadní vliv na jeho další rozhodnutí. Pavel Kosatík a Michal Kolář, autoři životopisné knihy o Janu Masarykovi, jeho pobyt v Americe po pohnutých událostech potvrzují, do Ameriky připlul v prvních lednových dnech roku 1939. Rozhodně se ale nehroutil v blázinci, naopak čile vystupoval před novináři, přednášel na konferencích a univerzitách, režisér si zde domýšlí možnou hospitalizaci v obdobích, kdy v Americe zmizel z veřejného dění.
Jiří Vyorálek v roli Konrada Henleina (foto: Bioscop)
Přístavem je pro Jana Edvard Beneš (Oldřich Kaiser), jeho nerozhodnost, vyčkávání a klid vystihuje poměrně dobře reálnou předlohu prezidenta a rodinného přítele Masarykových. Novinářku, spisovatelku a především Masarykovu osudovou ženu Marciu Davenport zahrála Arly Jover. Dále se v příběhu objeví Neville Chamberlain (Jeremy Irons), Konrad Henlein (Jiří Vyorálek), jednu z Masarykových milenek hraje Eva Herzigová.
Oldřich Kaiser jako Edvard Beneš (foto: Bioscop)
Snímek, který bez obav střídá angličtinu, francouzštinu a češtinu a před jehož zhlédnutím je dobré oprášit si základní povědomí o druhé republice, je spíše výpovědí o době a tehdejší politice, než příběhem syna velkého muže. Má své silné momenty i slabé stránky, snaha za každou cenu působit světově dílu bohužel škodí. Filmový Jan Masaryk se snaží šokovat, o jeho politických postojích se toho divák příliš nedozví.
Premiéra je naplánována na 9. března 2017, v předvečer výročí Masarykova tragického úmrtí.
