Ekologická detektivka Přes kosti mrtvých odhaluje běsy drsných Sudet

Očima energické a značně excentrické učitelky angličtiny v důchodovém věku Janiny Dušejkové (Agnieszka Mandat), ochránkyně zvířat i všech podivínů, sledujeme narůstající hrůzu malé osady na polsko-českém pohraničí, ve kterém se stane několik vražd. Děs ze záhadných úmrtí kontrastuje s obecným nezájmem, který doprovází masové vybíjení divoké zvěře.

„Film by mohl nést název: Tahle země není pro staré ženy. Svět, ve kterém žijeme, a kde se tento příběh odehrává, je takovým místem. Hlavní postava je upřímná, vášnivá, štědrá, inteligentní, ale i šílená. Šílená vzteky, posedlostí zvířaty a soucitem k lidem, které společnost odmítá. Janina Dušejko překypuje rebelií a rozhořčením", říká k filmu režisérka Agnieszka Holland (Úplné zatmění, Hořící keř, V temnotě, Pustina).

Přes kosti mrtvých je detektivkou s prvky černé komedie, zároveň podobenstvím a hořkým obrazem světa, kde jsou lidé i zvířata, staří i slabí, bezbranní vůči brutalitě a blbosti. Své bezzubosti se brání, a tak příběh směřuje k fantazii pomsty, trochu jako v Tarantinových filmech. Hlavní hrdinou je žena, stárnoucí učitelka, plná lásky a pošetilosti, citlivosti a anarchie.

Snímek se odehrává v nostalgické krajině česko-polsko-německém trojúhelníku, temnota zastrčeného kraje mu dodává smyslnost a tajemství. Kamery objevovaly Kladsko, město nacházející se v blízkosti polských hranic, točilo se v českém pohraničí na Broumovsku, například závěrečná scéna Svatohubertské mše v kostele Sv. Petra a Pavla v Broumově. Film vznikal v různých ročních obdobích a celý štáb zakusil drsnou sudetskou zimu. „Sudety vypadají zasmušile, dramaticky a opuštěně, protože se v nich možná odrážejí jejich stejně zasmušilé a dramatické dějiny. Jsou to hory s duší,“ doplňuje Miroslav Krobot.

Spolupráce s českými tvůrci

V Česku rovněž vznikaly vizuální efekty, kterých se ujala česká společnost UPP, rodily se zde záběry divoké zvěře, které hrají v temném a mystickém podobenství klíčovou roli.

Na scénáři filmu spolupracoval s režisérkou Agnieszkou Holland scénárista Štěpán Hulík, střihač Pavel Hrdlička a jednu z důležitých rolí, znalce brouků, ztvárnil Miroslav Krobot.

„Boros Schneider je etymolog z Olomouce, který zkoumá brouky v polském Slezsku. Je to Čech, ale mluví polsky. Přijede na motorce s přívěsem a za dramatických okolností se seznámí s hlavní hrdinkou filmu. Jistý čas zůstane po jejím boku, a když dokončí studium kolonie vzácného brouka zase odjede. Možná je to extrémně zaujatý vědec, možná se mu víc než brouci líbí ženy, možná je zbabělec a nejspíš všechno dohromady, “ dodává ke své roli Miroslav Krobot.

Režisérka Agnieszka Holland na filmu spolupracovala rovněž s českými koproducenty, Tomáš Hrubý a Pavla Kubečková se do příprav zapojili už při společné práci na Pustině, seriálu, který je rovněž zasazený do česko-polského pohraničí.

Štěpána Hulíka tento kraj fascinuje: „Tento kraj nebo obecně oblast někdejších Sudet ve mně vždycky vyvolají dojem, jako bych se octl v zemi nikoho, v krajině bez paměti. Ještě před nějakými osmdesáti lety tady drtivou většinu obyvatelstva tvořili Němci. Ti odešli, byli vyhnáni, jejich dějiny tu skončily a stopy po nich se ztrácejí v krajině. V lesích narazíte na zbytky někdejších vesnic a podle starých ztrouchnivělých lip poznáte, kde stávala náves, podle brčálem zarostlé bažiny odhalíte někdejší obecní rybník. Nepatrné stopy po lidech, jejichž příběhy už nikdo nevypráví, které se ztratily stejně jako jejich nositelé. Pocit nekonečné pomíjivosti.“

Originální snímek byl představen v hlavní soutěži 67. ročníku prestižního festivalu Berlinale, odkud si odnesl Cenu Alfreda Bauera a tedy i Stříbrného lva. V českých kinech bude mít premiéru 20. dubna 2017.

Karolínka | Sdílet