Čas záběru od začátku filmu: 00:10:01

Popis děje na záběru: Peklo, kde vzali čerti kráľa a jeho dcéru princeznú Eufrozínu.

Autor záběru: PC

Místo objevil: PC

Autoři fotografií: Steev, petr.sekal.5, trempík

GPS souřadnice: 49.793611, 12.735556

Popis skutečného místa:

Dneska po 20 letech od natáčení je kostel zchátralý a z části oplocený kvůli padajícímu kamení a cihel ze stropu kostela.

Barokní kostel byl vystavěn v letech 1728-1732 na náklady majitele plánského panství, hraběte Václava ze Sinzendorfu. Dne 24. června 1732 jej vysvětil kladrubský opat Siebert. Výmalba interiérů byla dílem malíře V. S. Schmidta z Plané, německá literatura ji však přisuzuje Eliáši Dollhopfovi.

V rámci josefínských reforem byl kostel roku 1781 uzavřen. Ještě v roce 1801 však rektor plánské školy Karel Okl uvedl v uzamčeném kostele oratorium „Stvoření“ od Josepha Haydna. Věřící nepřestávali ke kostelu přicházet, v roce 1804 proto bylo znovu oficiálně potvrzeno jeho zrušení a roku 1832 nařízena jeho demolice. Asi na 13 let ji dokázala odvrátit přestavba na porcelánku, přitom byla zazděna původní okna. Továrna však neprosperovala. Po neúspěšných pokusech ze strany plánského panství budovu znovu pronajmout či prodat byla nakonec rozebírána na stavební materiál. To bylo osudné zejména pro průčelí chrámu, které bylo rozebrané do základů.

Kostel se nalézal v osadě Sankt Johann, ve které sice ještě v roce 1921 žilo 92 obyvatel, dnes je však zaniklá. Výrazně poškozena byla při bojích v závěru druhé světové války. V roce 2000 byl kostel filmaři i přes památkovou ochranu upraven na peklo, kdy došlo k zničení posledních zbytků barokních fresek. Chvíli po natáčení došlo ke zřícení podstatné části klenby, což někteří přisuzují právě natáčení Troškovy pohádky. Skutečným "viníkem" byl ale opravdu zub času, stropní část kostela byla v dezolátním stavu (potvrzeno na tachovském zámku).

Další zajímavostí, která se k místu váže, je přítomnost zpěváka Karla Gotta na place - v pohádce si zahrál Lucifera. Kočov se v době natáčení denně stával zázemím spousty zejména německých Gottových fanoušků, kteří za ním přijeli s žádostí o fotografii či podpis.