Skrze lidskou nevinnost odhalují Příchozí principy naší existence

Je lineární vnímání času skutečné? Opravdu je zrození počátkem a smrt koncem? Co když lze psát větu současně od začátku i konce? Je možné pojmout čas jako kruh zkušeností, které se neustále prolínají a opakují?

V novém provokativním vědeckofantastickém thrilleru Příchozí si tyto otázky klade mladá vysokoškolská profesorka a lingvistka Louise Banksová (Amy Adams), jejíž život se změní ve chvíli, kdy na planetě Zemi přistanou podivné vesmírné lodě.

Na první pohled snímek působí jako klasické sci-fi, stvořené z přirozené lidské potřeby vyprávět příběhy na téma jedinečnosti lidského druhu. V tomto filmu je to však jinak. Od civilních záběrů, kde nesledujeme ostřílenou sexy hrdinku, ale mladou, místy poněkud nejistou, jazykově nadanou ženu, která se snaží vštípit lehce znuděným studentům krásy systému cizího jazyka, a v podvečer nahlížíme do její samoty v překrásném domě u jezera. Nad sklenicí vína vzpomíná na ztracenou dceru a potom usíná ponořená ve vlastním vesmíru myšlenek, nápadů a vzpomínek. Bohatý vnitřní život hrdinky kontrastuje s poklidnou hladinou blízké vodní plochy a neměnnou atmosférou jejího domu. Divákovi se otevírá obyčejná realita podivného šedavého bezčasí každodennosti.

Další „Blízká setkání třetího druhu“

Dlouhé záběry ve stylu Melancholie dánského režiséra Larse von Triera najednou střídá akce, Louise kontaktuje armáda, protože na planetě nehlučně přistávají podivné gigantické kapsle, proti zákonům gravitace tiše levitují nad zemí na dvanácti místech naší planety. Připomínají výstražné prsty, vzkaz od vyšších bytostí, evokují vzpomínky na Kubrickovu Vesmírnou odyseu. Mladá překladatelka již s armádou kdysi spolupracovala, navíc jí ještě nepropadla bezpečnostní prověrka, jak zdůrazňuje plukovník Weber (Forest Whitaker). Jako osvědčená překladatelka může být komunikačním klíčem s neznámými bytostmi. Z lidí čiší naivní objevitelská touha poznat ty podivné bytosti a zjistit důvody jejich návštěvy, zároveň vnímáme strach, že se na scéně života objevil nový a silnější predátor.

Popírání zákonů gravitace

Dlouhé záběry, střídání oslnivého světla a temnoty, porušování zákonů gravitace a zajímavé filozofické myšlenky, s tím vším se setkáváme hned v první části filmu, příběh je servírován bez zbytečného vysvětlování. Je tu fyzik Ian Donnelly (Jeremy Renner), který perfektně rozumí zákonům naší planety a zdá se, že ho nic nemůže vyvést z míry. Přesto se při setkání s jinými bytostmi i on stává naivním a vyděšeným dítětem. S daleko větší dávkou odvahy a s pocity, že nemá co ztratit, přichází do kontaktu s bytostmi z nebes mladá lingvistka Louise.

Ona, fyzik, vedlejší filmové postavy i divák pomalu objevují lehce znepokojující realitu. Každý další jazyk, kterým hovoříme, ovlivňuje to, jak vnímáme svět kolem sebe a často i skutečnosti, o kterých přemýšlíme. Časem se v novém jazyce začnou zdát i sny a může se měnit způsob uvažování. Nepředstavitelné důsledky studia mimozemského jazyka poodhalují právě Příchozí.

Spojením intimity osobního příběhu mladé ženy a globální lidské otázky na téma jedinečnosti lidského druhu stvořil režisér Denis Villeneuve vynikající film, nad kterým budete ještě dlouho po návštěvě kina přemýšlet.

Karolínka | Sdílet