Šarlatán: Léčitel, který pomohl Zápotockému i Bormannovi, probudil česká kina z koronavirového spánku

Zažil rakouskou monarchii, frontu první světové války, za první republiky podnikal v léčitelském oboru. Jeho věhlas se šířil během okupace i v období komunismu. Za svého života poznal politické a kulturní špičky i zažil pád na dno a rudý kriminál. Věhlasného bylináře a léčitele Jana Mikoláška ztvárnil v novém snímku Šarlatán Ivan Trojan. Mladší Mikoláškovy „verze“ se zhostil jeho syn Josef Trojan.

„Máš před sebou kamenitou cestu, budeš mít život těžký, ale bude mít smysl. Budeš léčit lidi,“ to prorokovala Janu Mikoláškovi kolem roku 1918 babka kořenářka Mülbacherová z Volduch u Rokycan. Jak čas ukázal, měla pravdu. Na léčitele Jana Mikoláška se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek byl bez odborného lékařského vzdělání, ale měl nevšední a nevysvětlitelné nadání diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevěděli rady.

Snímek Šarlatán je dechberoucí, působivý a z velké části pravdivý, vychází ze vzpomínek samotného léčitele i textů jeho prasynovce Martina Šulce. V režii Agnieszky Holland tak vzniklo zajímavé životopisné drama, její styl režie se nedá zapřít. Přestože Polka, ráda zpracovává osobnosti a momenty z české historie. Jako by jí zdejší prostředí učarovalo. Její snímky Jánošík, Přes kosti mrtvých nebo Hořící keř se vyznačují křehkou poetikou, dokáže nahlížet „naše“ prostředí z jiných úhlů a oproti českým režisérům zajímavějším stylem.

Ivan a Josef Trojanovi jsou ve starší a mladší verzi Jana Mikoláška uvěřitelní, u Ivana jsme to vlastně očekávali, Josef je filmovým překvapením. Ivan hrál už různé postavy, v milostných scénách s mužem ho ale asi ještě nikdo nikdy neviděl. I těch se však zhostil s profesionálním a citlivým přístupem. Jeho životním partnerem je ve filmu asistent František (Juraj Loj), jejich láska je zobrazena citlivě a spontánně, i když ve světle závěrečného soudního procesu možná trochu vyhroceně. Faktem je, že konečný soudní proces dostal ve snímku příliš prostoru, a přitom šlo o autorskou licenci. Nebylo nutné soudní proces hnát až ke slovům o trestu smrti, mnohem působivější by byla skutečnost. Jako by si zde režisérka nevěřila a záměrně příběh vyhrotila. Divák se nedozví, jak filmový soud dopadl, každopádně snímek napovídá, že František byl ochoten za Jana obětovat život.

Dle dobových informací byl Jan Mikolášek skutečně souzen, stal se totiž trnem v oku komunistům. Ve vykonstruovaném procesu v roce 1959 byl obviněn z krácení dani, byl mu zkonfiskován majetek a byl odsouzen na tři roky nepodmíněně. Když se pokusil odvolat, dostal další dva roky.

Film Šarlatán je také silný v tom, jak dokáže zobrazovat barevnost lidské duše. Nikdo zde není prvoplánovitě dobrý nebo zlý, hlavní hrdina bylinář Mikolášek sám bojuje se svojí temnou stránkou a důsledky své potlačované agrese se snaží odčinit: pokáním, kdy klečí s nahými koleny pod Ježíšovým křížem, a především ohromnou pomocí lidem. Dle svých vlastních slov léčil za svůj život pět milionů lidí, tudíž je dost možné, že v každé české rodině se najde někdo, kdo se s Mikoláškem setkal.

Snímek režisérky Agnieszky Holland s naprostým přehledem převálcoval všechny momentálně nasazené filmy v kinech a po prvním víkendu (premiéra byla 20. srpna) se může pochlubit více než 60 000 diváky. Jde tedy v pravdě o nejlepší „opening“ po koronavirové pandemii.

Karolínka | Sdílet