Jaké to je být součástí filmu? (Sarajevo, 2014, Andreas Prochaska)
Sarajevo je pracovní název právě vznikajícího mezinárodního koprodukčního filmu režiséra Andrease Prochasky. Snímek pojednává o událostech sarajevského atentátu na Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženu vévodkyni Žofii z Hohenbergu v roce 1914. Do pozice hlavního hrdiny je dosazen soudce Leo Pfeffer, který je na stopě spiknutí proti budoucímu císaři.
Film by měl být slavnostně uveden 28. června tohoto roku, tedy přesně v den výročí vraždy Fratiška Ferdinanda de Este. Na přelomu srpna a září minulého roku zavítali natáčecí štáb i do Hradce Králové.
Natáčení filmu Sarajevo ((c) Beta Film)
Sedm kulí jako v Sarajevu
Leo Pfeffer je zrovna ve své kanceláři a chystá se na příjezd Františka Ferdinanda d’Este, když v centru Sarajeva zazní výbuch. Člena spikleneckého hnutí, Nedeljka Čabrinoviče, který na vůz hodil bombu, policie záhy dopadá. Ferdinand a jeho žena vyvázli bez zranění, neboť bomba sklouzla po plátěné střeše auta a vybuchla pod vozem jedoucím za nimi. Během vyslýchání atentátníka Čabrinoviče dojde k dalšímu, tentokrát již úspěšnému útoku na Ferdinanda d’Este a jeho ženu, kteří jedou do nemocnice za zraněnými z prvního bombového útoku. Ani druhý pachatel, Gavrilo Princip se nevyhnul zatčení. Před soudcem Pfefferem nyní stojí vyřešení případu.
Svým příběhem kopíruje snímek reálné události sarajevského atentátu z konce června roku 1914 a to nejen fakty, ale i výpravou. Jak snímky z natáčení i výpovědi účastníků napovídají, čeká nás velmi honosná podívaná a rozhodně se máme na co těšit.
Jak už bylo uvedeno výše, jedním z natáčecích míst bylo i historické centrum Hradce Králové. Na místním Velkém náměstí a v jeho bezprostředním okolí se navíc natáčel i nejdůležitější moment celého příběhu – samotný atentát na rakouského arcivévodu a jeho ženu. Pověstných sedm kulek bylo vystřeleno Klicperově ulici.
Úprava lokací
Východočeskou metropoli si filmařský štáb německé společnosti Beta Film vybral proto, že jsou její ulice prý nejvíce podobné těm sarajevským. Na původním místě atentátu není možné natáčet, protože je město stále zdevastováno po válečném bombardování a tak se královéhradecké dominanty staly opět kulisou filmového atentátu.
Na přípravě prostorů pracovali filmaři více než týden předem. Bylo potřeba odstranit nasprejované nápisy z fasád domů, odinstalovat dopravní značení a všechen mobiliář, který neodpovídal dobovému rámci filmu. Filmařský smysl pro detail poznali i obyvatelé domů v okolí natáčecích míst, z jejichž střech na čas zmizely televizní antény. Kulisami byla zakryta i část fasády královéhradecké galerie, u jejíž zdi Gavrilo Princip vypálil pověstných (a zpochybňovaných) sedm ran do těla Františka Ferdinanda.
František Ferdinand de Este ve filmu Sarajevo ((c) Beta Film)
Být ve filmu
Spolu s desítkami dalších Hradečáků se natáčení zúčastnil i dvaadvacetiletý student Lukáš Holeček. Inzerát na natáčení nalezl na internetovém portále s nabídkami brigád. „Psali, že shání lidi do komparzu. Peníze za to nebyly tak špatné, navíc mě zajímalo, jak takové natáčení probíhá. Tak jsem se přihlásil,“ popsal svou cestu k natáčení student. „Rozhodně to není známostech,“ dodal. Samotné natáčení ale není to jediné, co musí komparzista podstoupit. „Asi 3 dny před natáčením probíhala zkouška kostýmů včetně konečné úpravy vlasů, zkoušení knírků – zkrátka vypadalo to, jako bychom všichni byli filmové hvězdy, i když jsme hráli jen křoví,“ vysvětlil Holeček, podle kterého se sami asistenti podivovali nad tím, kolik pozornosti je v tomto filmu komparzistům věnováno.
Komparsu byla věnována neobvyklá pozornost. Všechny obleky i knírky musely být dokonalé.
A jak vypadá skutečné natáčení?
„Já jsem se samotného filmování účastnil pouze jeden den. Ten začínal už v šest hodin ráno v kostymérně, kde měl každý připravený svůj oblek a kde také probíhalo líčení a poslední úpravy před odjezdem na lokaci. Při natáčení jsme měli zázemí v blízké budově Obchodní akademie, kde jsme si nechali osobní věci a později měli také zajištěný oběd. Vše bylo dobře zorganizované, po snídani jsme se odebrali na místo natáčení, kde probíhala první dopolední část, která zahrnovala i natáčení příjezdu kolony Ferdinanda.“
Všichni komparsisté měli připraveny obleky na míru.
Kdo byl Vaše postava?
„Jmenovala se Burger a byl to prostě občan. Nic více o ní nevím a ani to nebylo podstatné.“
Co Vám na práci komparzisty vadilo?
„Hlavně to několikahodinové natáčení pár záběrů, které se někdy i desetkrát opakovaly, aby byly v očích režie dokonalé. To mě dost unavovalo, celá práce komparzu je v podstatě jen stání a opakování určitého záběru znovu a znovu, což je po celém natáčecím dni velmi vyčerpávající.“
Komparz při natáčení filmu
Vznikaly nějaké konflikty?
„Ke konci dne už byla vidět na všech únava, ale i vzhledem k tomu, že tam byli lidé všech věkových kategorií, tak to mělo tu správnou atmosféru. Žádné křičení režiséra na herce, nic takového.“
Natáčení v horkém létě není pro komparz v černých oblecích nic příjemného
Máte v plánu zúčastnit se v budoucnu dalšího natáčení?
„Musím říct, že už bych do toho asi znovu nešel. Zážitek krásný, je dobré jednou vidět, jak probíhá natáčení, ale dlouhodobě si tím přivydělávat není zas tak pohodové. Nejen, že člověk stráví čas na náborech, pak i na zkouškách kostýmů, ale i celý natáčecí den od brzkého rána až do večera.“
Natáčelo se i v Josefově, které svým historickým vzhledem opět připomíná ulice Sarajeva v době atentátu.
tomlupen |
