Saša Rašilov st.

Saša Rašilov starší, vlastním jménem Wenzel Rasch rytíř von Hessen, se narodil 6. září 1891 v Praze do chudé šlechtické rodiny. Vyučil se typografem a v letech 1909 až 1914 pracoval v pražských grafických závodech firmy Theodora Venta. Z první světové války se vrátil v roce 1916 poté, co dokázal nasimulovat závažnou nervovou nemoc a byl superarbitrován.

Po svém návratu do Prahy začal vystupovat v různých pražských kabaretech. Již v roce 1920 si ho všiml režisér Karel Hugo Hilar a přijal ho do činohry Národního divadla, kde působil celý život. Po přijetí do Národního divadla bezplatně vypomáhal ve starožitnictví Emila Bernera v Praze a později se sám stal sběratelem starožitností, především hodin, porcelánu a nábytku, který i sám opravoval.

Po návratu z války bydlel na Starém Městě v Domě U železných dveří v Michalské ulici, později si koupil hausbót, na kterém několik let bydlel a který nechával kotvit v Podolí nebo u Žofína naproti Národnímu divadlu. Při plavbách po Vltavě si oblíbil Zbraslav a v roce 1931 si zde pořídil dům. Aby získal peníze, začal se aktivněji zabývat filmem.

V této době vznikly legendární filmy jako Přijdu hned (1942), Hostinec U Kamenného stolu (1948), Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949) nebo Divotvorný klobouk (1952), které ho proslavily.

Za divadelní umění byl Rašilov obdařen v roce 1941 Národní cenou. Druhou Národní cenu získal za film Rodinné trampoty oficiála Tříšky v roce 1950 a roku 1953 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Zemřel 3. května 1955 v Praze ve věku nedožitých šedesáti čtyř let.

Jeho synem byl kameraman Saša Rašilov mladší (1936-2000). Vnuci Saša Rašilov nejml. (nar. 1972) a Václav Rašilov (nar. 1976) jsou dnes úspěšnými herci.